Generální partneři

Město Sedlec-Prčice

Farma Prčice

Innera s.r.o. Benešov



Hlavní partneři

Monínec, s.r.o.

Zemní Práce Hošna

WIFCOM

Compag Votice

R-D atelier



Mediální partner

Měsíčník Náš domov

O rozptylování fotbalového brankáře

Jednou mě pustili na prázdnou plochu fotbalového stadionu na Spartě. Zul jsem se a šel bosky až k brance. Zlehýnka jsem kopl placírkou do obou tyčí, jako to dělají gólmani v kopačkách před úvodním hvizdem. Pak jsem vyskočil a dotkl se břevna, ale bylo mi jasné, že bych pustil hned první ránu.

Ta branka je strašně veliká. Jak je možné, že se do ní útočníci nemůžou trefit? A ta vzdálenost přes celý plac k té druhé bráně! Že to vůbec někdo dokáže přeběhnout. Zkusil jsem si to. Od půlící čáry mi z plic začaly vypadávat kartony cigaret Dunhill. Ta druhá brána je stejně velká, ale vzdálenost k té první se, v důsledku mého pokusu o sprint, viditelně zvětšila.

Zavřel jsem oči a vzpomněl si na snímek slavného českého fotografa pana Chocholy. Byl na něm brankář nějakého vesnického klubu, který při utkání stál v placaté čepici opřený o tyč a s rukama založenýma na prsou sledoval hru na polovině soupeře. Tehdy byly tyče hranaté a u paty toho dřevěného trámu kvetla sedmikráska. Byl to úplně jiný fotbal. Měl v sobě víc poezie.

Myslím, že tehdy brankáři neriskovali zlomeniny lebeční kosti. Takový vesnický gólman byl ovšem vystaven jiným tlakům. Poslyšte příběh dívky Jaruš a středního útočníka Vendy.

Venda dával za naše mužstvo góly pravidelně až do okamžiku, než se oženil. V tu chvíli šla jeho forma prudce dolů. I na poslední mistrák, ve kterém šlo o všecko, přišel jako mátoha. Zesláblý pravidelnou láskou jen postával a hrál tužku. "Jaruš, co to s tím Vendou po nocích vyvádíš," dotazovali se vejboři. "Vždyť ty ohrožuješ naše postavení v tabulce."

"Starejte se o svoje postavení," pravila Jaruš metaforicky, pak povstala ze svého místa na půlící čáře a plavným krokem jako šťavnatá broskev plula k brance soupeře. Postavila se tak, aby ji hostující brankář periferně viděl. A začala dýchat. Blůzička se pravidelně dmula.

Kdykoli se muž s číslem jedna na ni podíval, lehce se předklonila, aby bylo vidět i to, co není. Rozptylovala nepřátelského brankáře. Ten od ní nemohl odtrhnout oči. Venda si toho všiml. Zažárlil a zrychlil hru. Jaruš si rozepnula knofl íček na halence. Ten třetí odshora. Brankář to zaznamenal. Venda vypálil - 1:0. Pak znovu, potom levou, pak pravou, a nakonec hlavou. To stačilo.

Jaruš se naposledy protáhla, šla zpátky k půlící čáře a řekla vejborům: "Po fotbale, ať jde Venda hned domů." "To víš že jo," volali šťastní bafuňáři a hnali tak Vendu do dalšího zápasu.

V současném fotbale rozptyluje brankáře jen nepřátelský kotel. Myslím, že ti mladí muži, z nichž mnozí nemají krk, ale jen holou hlavu umístěnou hned na ramenou širokých jako Letenská pláň, mají menší úspěch i méně fantazie. Taky nejsou zdaleka tak půvabní jako Jaruš

Karel Pištěk neděle 25.února 2007 2471x