Generální partneři

Město Sedlec-Prčice

Farma Prčice

Innera s.r.o. Benešov



Hlavní partneři

Monínec, s.r.o.

Zemní Práce Hošna

WIFCOM

Compag Votice

R-D atelier



Mediální partner

Měsíčník Náš domov

Hřebík: Jsem úspěšný trenér

Kouč Jaroslav Hřebík nechápe, jak může mít plivnutí větší cenu než vzdělání a odbornost

Kdyby seděl na lavičce Sparty při nedělní prohře 0:3 s Jabloncem, letenští příznivci by byli vzteky bez sebe. Trenér Jaroslav Hřebík na mnoho z nich působil jako červená barva na býka. Osmapadesátiletý kouč však už přes rok sleduje český fotbal jen coby bedlivý pozorovatel. Proto se na něj může dívat s nadhledem a mluvit o něm otevřeně.

Proč se v Anglii nestane, že by hráči odflákli zápas, jako to v Česku naposledy předvedla Sparta v utkání s Jabloncem?

"Protože v Anglii fotbalisté vědí, že si to nemůžou dovolit. Fanoušci očekávají, že hráči budou maximálně pracovat a v maximální rychlosti. Kdyby třeba nabíhali do finální útočné fáze jen čtyři fotbalisti, jak tomu je často u nás, tak budou nespokojení. Oni totiž dobře vědí, že do finální útočné fáze musí nabíhat pět šest hráčů. A také naopak, že se musí bránit dostatečně bezpečně."

To znamená?

"Tak jak to předvádí Chelsea, Manchester United, Liverpool nebo Arsenal. Tato mužstva to naprosto jasně demonstrují."

Co demonstrují?

"Že obranné fáze jsou povinni se účastnit i ti, co útočili. Samozřejmě že se do defenzivy zapojují postupně, ale musejí se zapojit. A co nejrychleji. Fanoušci tohle vědí, vyžadují to, a když to někdo nesplňuje, dají to patřičně najevo. Milan Baroš jednou po dlouhé době nastoupil za Liverpool a nevracel se. Místo toho zůstal viset někde vpředu. Co na to lidi? Pískali na něj. Protože si říkali: Jak je možné, že se nevrací, že nepomůže týmu, když mu soupeř chce dát gól? Mělo to pozitivní odezvu. Baroš se pak v Anglii v tomhle směru zlepšil a pomáhal i obraně."

Co ještě dnes dělá z Premier League nejsledovanější a nejzajímavější ligovou soutěž v Evropě?

"Do anglického fotbalu přišli evropští trenéři. Hodně vzdělaní trenéři, kteří vědí, jakým směrem se fotbal vyvíjí a co je potřeba k tomu, aby byl fotbal atraktivní, útočný, ale zároveň i dostatečně bezpečný dozadu. Takže využili anglické prvky, tedy hrát co nejrychleji, nabíhat ve sprintu opakovaně, i když nedostanete míč, zkrátka dávat fotbalu všechno, a zabudovali je do evropského systému."

Proč se tohle všechno nedaří přenést do českého fotbalu?

" Podobnou otázku jsem dostal nedávno na trenérském sympoziu na Slovensku od docenta Vengloše. Ptal se mě, proč v Čechách a na Slovensku nemůžeme docílit takové rychlosti ve hře jako v Anglii."

Co jste odpověděl?

"Že za tím stojí náš alibistický přístup. Často slyšíme od hráčů, že jejich kolegy v Anglii doženou k takovému fotbalu diváci. Dokud budeme tohle akceptovat, tak se u nás nikdy Anglii nepřiblížíme. Viděl jsem hodně tréninků v Německu, ve Francii, v Itálii, ve Španělsku a nedávno i právě v Anglii. Všude hráči pracují ve velké rychlosti a s agresivitou, kterou potom předvádí v zápase. A určitě se nedá říct, že by je k této činnosti dohnali diváci. Podstata tedy není v divácích, ale ve výchově."

Ve větší konkurenci ne?

"Ano, je tam o hodně větší konkurence. Ale my jsme povinni si tento tlak na sebe vytvořit sami."

Jak?

"Samozřejmě maximální náročností. Například kondici musíme mít minimálně na stejné úrovni jako v zahraničí. Není důvod, aby tomu tak nebylo."

Mají prvoligoví hráči v kondici velké rezervy?

"Když jsem převzal Spartu, tak někteří hráči, včetně Lukáše Zelenky, měli VO2max (maximální spotřeba kyslíku na kilogram váhy, která objektivně ukazuje hodnotu kondiční připravenosti - pozn. aut.) 56 až 58 a na běhátku dosahovali maximální rychlosti 16 až 17 kilometrů za hodinu. Pro zajímavost: hráči ve vyspělých zahraničních ligách mají hodnoty průměrně 63 až 65, rychlost 18 až 19. Amatérští sportovci dosahují VO2max přes 50. Z toho vyplývá, že někteří hráči Sparty měli kondici někde uprostřed mezi amatérským sportovcem a hráči klubů působících v Lize mistrů."

Za jak dlouho se vám podařilo tohle manko umazat?

"Povedlo se nám během dvou měsíců VO2max zvýšit v průměru o čtyři stupně a rychlost o jeden až dva kilometry. Když jsme kondici vylepšili, tak se začalo psát o přetrénovanosti sparťanských hráčů. Dokonce za mnou starší hráči přišli s požadavkem o ubrání tréninkových dávek. Přitom Lukáš Zelenka s Tomášem Junem, který měl VO2max. 68 a rychlost 18, v té době nastupovali za národní mužstvo. Když jsem si potom přečetl zavádějící lež od Ládi Vízka, že nemám rád technické hráče a že jsem Zelenku prodal do Turecka, kde údajně válí a vede Manisaspor za titulem, udělalo se mi z takové pomluvy a podobných plivanců špatně. Zelenku totiž prodala Sparta až dlouho po mém odchodu a s tím jeho válením to také asi tak slavné nebude. Přiznávám, že jsem byl na něj náročný. Ale proto, že jsem chtěl jeho bezesporný talent ještě víc rozvíjet."

Jenže Zelenka si to přebral jinak. Tvrdí, že jste si na něj zasedl.

"Ano, myslel si, že mu ubližuji, a nejhorší je, že okolím byl ještě v tomto názoru utvrzován. Co se stalo, když jsem ho ve svém posledním sparťanském zápase v Teplicích nepostavil? První otázka po utkání na tiskové konferenci zněla: Nechtěl byste se omluvit fanouškům za to, že jste nepostavil Zelenku? Přitom já jsem ho nepostavil proto, že předtím nedostatečně pracoval pro mužstvo. Když se tohle přihodí v Chelsea, tak Mourinho dotyčnému řekne: Buď se srovnáš, nebo nebudeš hrát. Protože takový hráč nemá v týmu co dělat. A platí to bez výjimky, o čemž se přesvědčil třeba i Carvalho, kterého Mourinho posadil na lavici."

Totéž Mourinho předvedl i v Portu s Manichem. Ten v prvním přátelském utkání po zisku Poháru UEFA hrál profesorsky, a tak ho kouč stáhl po dvaceti minutách z trávníku. Aby se tehdejší největší hvězda týmu vrátila zpět na zem.

"To je právě ten rozdíl. Když Mourinho nepostavil Carvalha nebo stáhl Manicheho, jaká reakce následovala? Správně, Mourinho. A trenér tím ještě vyroste. Já jsem Zelenku nepostavil v Teplicích, protože nedostatečně pracoval pro mužstvo, ale byl jsem žádán, abych se omluvil. Vždyť ten princip je úplně obrácený. Proč si Ševčenko, který hrál v AC Milán prakticky volného předního hráče, neřekne: Ten trenér chce po mně blbost, když mě, útočníka, který je v mužstvu od toho, aby dával góly, nutí bránit?"

Proč?

"Protože se chce zlepšovat. Ale také proto, že se v Chelsea musí podvolit a přizpůsobit se jinému a hodně organizovanému způsobu hry. Všichni to od něj vyžadují. Kouč, spoluhráči i fanoušci. Ani ti ho tam nenechají jen tak toulat. Kdyby v tom pokračoval, vypískali by ho. Jenže on maká, a proto mu diváci odpustí, když se mu něco nepodaří. I lidi u nás by měli chtít po našich fotbalistech, aby splňovali kritéria hráčů působících ve vyspělé fotbalové Evropě."

Proč to nedělají?

"Když si v Anglii, v Německu, ve Španělsku, ve Francii, v Itálii pustíte televizi, naladíte si pomalu kdykoli fotbalovou diskusi. Dlouhé a velice zajímavé diskuse. Kdo se na ně dívá, tak asi pochopí, jak se má hrát. Kdežto u nás podobné diskuse na obrazovce neuvidíte. A tak vzniká problém: lidi by chtěli, aby se hrál i tady fotbal jako v Anglii, ale nevědí, jak by se to mělo hrát. Nedostanou totiž fundované informace. Častokrát naopak obdrží z médií velmi zkreslené informace, dokonce někdy až obrácené informace. A oni je přijímají. My vlastně neakceptujeme vývoj fotbalu. Věříme jen tomu, co se nám hodí. Fotbal si prostě vyhodnocujeme po svém."

Jak?

"Posuzuje se podle toho, jak se hrál před mnoha lety. Takže se tvrdí, že fotbal je jednoduchý a o výsledku rozhoduje jen kvalita hráčů. Ale tím se bezelstně prozrazuje, že mnozí vlastně nevnímají podstatné faktory vývoje současného fotbalu. Ctí se atributy, které bývaly ve fotbale důležité dříve. Teď jsou však důležité jiné."

A sice?

"Jsou to dvě skupiny faktorů. První jsou bezpodmínečně nutné: hráč musí milovat fotbal a k tomu mít vhodný týmový charakter. Dále prostorovou vnímatelnost, bez níž nepoužijete správný tajmink a nedáte správnou časovanou přihrávku například za obranu včetně správného výběru místa a předvídání ve hře. A pak jsou to samozřejmě rychlostně dynamické dispozice."

Druhá skupina?

"To jsou dovednostní věci. Hráč musí mít nějaké dovednosti nadprůměrné a ostatní dostatečné. Dám příklad: Tomáš Rosický, který perfektně splňuje faktory první skupiny, má navíc vynikající lehké, rychlé, kontrolované vedení míče s překvapivou přihrávkou na krátkou i dlouhou vzdálenost. Výborné obcházení soupeře, dobré odebírání míče, ne už tak vynikající střelbu a asi o něm nemůžeme říci, že je dobrý ve hře hlavou. Ale v podstatě není hráč, který by byl vynikající ve všech faktorech. Povinností hráčů však je, aby si to vynikající, co v sobě mají, udrželi a to ostatní zlepšovali. A opět to spojím se Zelenkou. Byl to údajně větší talent než Rosický. Jenže naše prostředí vytvoří o něm samém představu, že vše umí a nic nemusí, a on se tomu přizpůsobí."

Co s týmem udělá, když se v něm najde jeden nebo víc ukřivděných hráčů?

"Nabourá se týmová psychika. A s tím se těžko vyrovnávají i velmi silná mužstva jako Barcelona nebo Chelsea. Vezměte si Eto`a. Když je v pohodě, naběhne čtyřikrát i pětkrát za obranu, i když tam nejde od Ronaldinha přihrávka. A myslí si: On mě neviděl nebo to vyřešil jinak. Ale když není pohoda, řekne si: On mi to schválně nenahrál a naběhne třeba pouze dvakrát. Nebo Chelsea. Sami hráči vyžadují na trenérovi, aby Ballack nebo Ševčenko plnili správně obranné úkoly. Vzpomeňte si, jak Drogba v rozhovoru pro jeden francouzský list konstatoval, že pracuje stoprocentně pro Ševčenka, ale totéž od něj mu zatím chybí. A kdyby si Ševčenko postavil hlavu a nepřistoupil na chtění se zlepšovat v obranném způsobu, mohlo i tam dojít k těžko řešitelnému problému. Zvláště když média začala vykreslovat Ševčenka do protekce u majitele Abramoviče."

Co ještě podle vás brzdí český fotbal v rozletu?

"Musíme se začít přestat bát analyzovat úspěch i neúspěch. Správně pojmenovávat kladné i záporné přístupy k fotbalu. Fanoušci a média v Bernu se třeba pozastavili nad tím, co se dělo, když Sparta hrála pode mnou v Lize mistrů ve Švýcarsku s Thunem. Nechápali, jak je možné, že sparťanští příznivci na stadionu fandí za stavu 0:0 soupeři. My naopak znegujeme správný přístup Martina Haška nebo Adama Petrouše a uděláme z nich pomalu černé ovce. Nebo... Ale o tom je darmo mluvit."

Zkuste to.

"Když jsem byl ve Spartě poprvé, tak jsem přebíral mužstvo po Ivanu Haškovi. A to mužstvo bylo strašně oslabené. O Rosického, Lokvence, Fukala, Baranka, Horňáka. S těmito hráči získala Sparta v základní skupině Ligy mistrů tři body a skóre 3:13. I s Rosickým a Lokvencem. Nám se bez nich povedlo, a naprosto transparentně a nezpochybnitelně, v Lize mistrů uspět. Byli jsme experty UEFA vyhodnoceni nejlepším týmem měsíce září, postoupili jsme do druhé fáze a po zimním oslabení jsme byli v podstatě jeden gól od dalšího postupu. Nikdo nevyhodnotil, jak je možné, že se to podařilo. Místo toho jsem byl odvolaný, když jsme klesli po porážce v Jablonci o bod na druhé místo. Přitom jsme v Jablonci nebyli horším mužstvem a týden předtím jsme porazili v Lize mistrů Porto s Mourinhem na lavičce. Ale podobné to bylo i s Libercem. Každý si jistě pamatuje, jak tenkrát přehrál Lyon. Ale zase to nikdo dostatečně odborně nevyhodnotil. Přitom do našeho fotbalu byly po dlouhé době vneseny prvky, které předstihly evropský vývoj. Jenže odborná analýza se u nás pořád zesměšňuje."

Z čeho usuzujete?

"Nedávno jsem komentoval Ligu mistrů pro jeden internetový server. A četl jsem si názory lidí v diskusi k mému článku. První názor, který přišel: Zase dělá z fotbalu vědu. Druhý: Co to zase kecá, vždyť fotbal je jednoduchej, stačí dát gól. Třetí: Zase kecá o čtvercích. Proto jsem měl ohromnou radost, když nedávno v televizním studiu Ligy mistrů vysvětloval Luboš Kozel, jaký prostor nepokryl Real Madrid, konkrétně Van Nistelrooij, v utkání s Bayernem Mnichov, a co tím svému týmu natropil. Hovořil o prostorech, posouvání hráčů a jejich výchozího postavení."

Nepřerůstají v Česku hráči majitelům, respektive vedení klubů přes hlavu?

"Ne všude. Třeba pan Karl v Liberci si hráče dost srovnal. Protože je to nutné. Češi mají většinou takovou povahu, že když se někde povolí, tak toho umějí náležitě využít."

Spíš zneužít. Nebo ne?

"Nemyslím, že toho hráči zneužívají. Oni to nevyhodnotí správně. Ten vztah mezi majitelem a jimi může být přátelský, nikdo by se přece neměl nad nikoho povyšovat a ani se před nikým ponižovat. Ale zároveň platí, že každý v klubu má svoji roli. Hráči, vedení, majitelé. A tu svoji roli musí každý akceptovat."

Bylo tomu tak při vašem druhém působení ve Spartě?

"S panem Křetínským jsem mluvil o tom, že má hráče příliš blízko u těla. Že to prostě nejde. To neznamená, že by je neměl mít rád, že by k nim neměl mít přátelský vztah. Ale ti hráči nemají na to, aby to, že jsou tak blízko vedení, zvládli."

Dospěl jste s odstupem času k zásadní chybě, kterou jste při letenském angažmá číslo dvě udělal?

"Bohužel jsem udělal velkou chybu už s načasováním mého příchodu. Špatně jsem vyhodnotil naše fotbalové prostředí. Přesto jsme dokončili sezonu titulem a ještě zvýšili podzimní náskok. Udělali jsme kvalitní letní přípravu, porazili jsme v ní mimo jiné Udine a na Spartě Norimberk. Tehdy, dva měsíce před mým druhým odvoláním, nám diváci na Spartě opět aplaudovali ve stoje. Po vítězství v Plzni dokonce Sivok prohlásil na tiskové konferenci, že Sparta tak dobře ještě nehrála. Proč to říkám? Od této chvíle se mi atmosféra přestala líbit. První náš zápas v Lize mistrů proti Ajaxu jsme odehráli podobným způsobem hry jako například teď AS Řím v Lyonu. Ano, první poločas byl spíš obranný, ale ve druhém jsme dali gól, nastřelili tyč a měli ještě další šance. Ajax vyrovnal až v 91. minutě střelou z dálky. Přesto byl tento zápas vyhodnocen ze strany Sparty jako špatný včetně komentáře Václava Němečka. Tentýž Václav Němeček ve svém komentáři pro váš deník ale pochválí o rok později zápas Sparty s Ajaxem, ve kterém hrála Sparta většinu zápasu proti deseti a nevystřelila na branku soupeře. Ale v souvislosti se mnou se napíše, že po Hřebíkovi tráva neroste."

A roste?

"Já osobně se považuji za úspěšného trenéra. Mužstvo, které jsem vedl, nikdy neprohrálo v derby mezi Spartou a Slavií. Z pěti derby jsme tři vyhráli. Zaváděl jsem úspěšně u mnoha mužstev zónový způsob hry. Se Slavií jsme hráli v té době údajně nejlepší fotbal u nás. Vyhráli jsme domácí pohár, v Poháru UEFA jsme vyřadili a i kvalitou hry přehráli Schalke, předchozího vítěze poháru. A když jsem před pěti lety odcházel ze Sparty, tak ze 780 mailů, které jsem dostal, jich bylo 730 absolutně pozitivních. Moje práce se tedy lidem líbila. Za pět let jsem dělal ve Spartě stejnou práci a můj mediální obraz se naprosto změnil. Moje žena ho shrnuje do věty: Ani to nečti, řekne-li se Hřebík, tak je to pomalu nadávka. Přitom například i Víťa Lavička mi několikrát řekl, že používá a pokračuje v principech, které jsme začali používat na Spartě."

Naposledy to dal veřejně najevo v rozhovoru pro měsíčník Hattrick Pavel Pergl. Spoustu tréninků protelefonoval. V kabině mluvil jen s Martinem Haškem. A mě nechal trénovat tři měsíce s naštípnutou kostí. Tak o vás hovořil. Co vy na to?

"To je typický alibismus, lež a samostatná kapitola vůbec. Jestliže vyslyšíme hráče, který dětsky obviní trenéra, že na tréninku telefonuje a sám není úspěšný pod více trenéry, tak to opět není dobře."

A telefonoval jste?

"Ano. Asi čtyřikrát. A to proto, že mi pan Křetínský nebo pan Pelta řekli, že budou se mnou potřebovat vyřídit něco důležitého, a požádali mě, abych si vzal telefon na hřiště."

I jiní ovšem na vás nenechali nit suchou.

"Blaha mě pomlouval, Obajdin mě pomlouval, Zelenka mě pomlouval. Co odehráli po mém odchodu? Ať si na to každý odpoví sám. Připomínám, že se taky napsalo, že hráči Jablonce šli slavit, když jsem tam končil. Jožka Weber, tedy jeden z těch, který měl tenkrát zapíjet můj odchod, mi asi před měsícem řekl, že mi děkuje, že jsem mu minimálně o čtyři roky prodloužil fotbalový život. Takže: u nás se místo objektivity takhle normálně na někoho plivne. A lhostejno, jestli na Hřebíka, nebo na někoho jiného. Proto nemůže jít fotbal dopředu. Všichni kolem fotbalu včetně fanoušků a médií by se měli zabývat podstatnými věcmi, dát důležitost a prostor vzdělávání, nedávat přednost lenosti a osobní žárlivosti a být maximálně ve své roli k sobě a okolí nároční."

JAROSLAV HŘEBÍK

Narozen: 16. 12. 1948 Trenérská kariéra: ČSAD/Švarc Benešov (1983-1984 jako hrající trenér, 1992-1995 jako trenér), Viktoria Plzeň (1995-1996), Viktoria Žižkov (1996-1997), SK Hradec Králové (19971998), Slavia Praha (1998-1999), FK Jablonec (2000-2001), Sparta Praha (2001-2002), Dynamo Moskva (2004), Sparta Praha (2004-2005) Úspěchy: mistrovský titul se Spartou (2005), postup do osmifinále Ligy mistrů se Spartou (2002), vítěz Poháru ČMFS se Slavií (1999), postup do I. ligy s Benešovem (1994).

Karel Pištěk čtvrtek 15.března 2007 2933x